Historie školy

Historii nynější školy „vrdsko - bučické“ bychom mohli datovat až od roku 1881. Do té doby měla každá osada - dnes v podstatě spojené v jednu obec - školu zvlášť. Zpočátku docházely děti z Vrdů do školy ve Žlebech, děti z Bučic do školy   v Chotusicích. Souviselo to s tím, že Vrdy náležely kostelem (a tedy i školou) ke Žlebům, Bučice k Chotusicím.     

Od roku 1821 vznikla ve Vrdech tzv. expositura jednotřídní, tj. pobočka žlebské školy pro vrdovské děti. V témže roce začala při bučické faře fungovat jednotřídní farní škola. Vrdovská expositura měla v roce 1821 sedmdesát žáků, bučická farní škola jednačtyřicet žáků. Vyučovalo se samozřejmě v mateřském jazyce. Počet žáků se v souvislosti s rozšiřováním obce zvyšoval. Vrdovská škola se v roce 1841 dostala pod správu obce:  „Dne 30 ho  června 1841 byla v obci Vrdech na obecní výlohy škola k vyučování mládeže vystavěna...Obyvatelé obce vrdské zavázali se jmenovanou školu v pořádku udržovati....“

Prvním „zkoušeným“ (tj. dosáhl určitého pedagogického a odborného vzdělání) učitelem byl pan Josef Hemerka. O tom, jakého platu se mu ročně dostávalo, svědčí zápis  v obecní kronice.  „Dostával ročně služného 4 měřice žita,   4 měřice pšenice,   4 měřice ječmene, 4 měřice ovsa, 4 měřice brambor a 280 zlatých, k vytápění školní místnosti měl 7 sáhů polenového dříví  a pro opakovací hodiny 1 sáh.“

Jak se vrdovská škola rozvíjela, získávala své příznivce, dnes bychom řekli sponzory. Ze zápisů ve školní kronice vyplývá, že nejdůležitějšími přispěvovateli byli občané vrdovští, ale také šlechta sídlící v okolí.;

Mezi dary patřily nejen knihy, ale též šatstvo a obuv. „V roce 1862 darovala její Osvícenstvo Kněžna paní z Augsperku devět párů punčoch pro chudé.“ Šatstvo, obuv, ale i některé školní pomůcky byly určeny především chudším dětem. Byly skutečně spravedlivě děleny, jak o tom svědčí pečlivé a přesné zápisy ve školní kronice.

Pečlivě se zapisovaly též dary určené přímo pro školní vyučování. Mezi kuriózní zápisy patří například: „V roce 1867 koupila obec pro školu zeměkouli.“ Škola byla obdarována ledasčím - od vycpaných zvířat po skloňovací tabulky, katechismy, modlitební knížky.

S vývojem a rozšiřováním obce souvisel neustálý nárůst počtu školních dětí. Např. ve školním roce 1869/70 navštěvovalo vrdovskou školu 98 dětí. Bučická, dosud farní škola, měla v témže roce 41 dětí. Už tehdy bylo zřetelné, že kapacita jedné třídy už na tak vysoký počet žáků nebude stačit. V roce 1875 byla rozhodnutím obce vrdovská škola změněna na dvoutřídní.

O tom, že v té době obec a škola měly velmi těsné vztahy, svědčí zápis ve školní kronice z roku 1870, který oznamuje, že představenstvu obce zadal učitel seznam rodičů, jejichž děti chodily do školy nedbale (tj. pravděpodobně velmi zřídka). Obec pak tento problém řešila svými prostředky. Tyto seznamy se psaly, jak z kroniky vyplývá, téměř každoročně a podle mého názoru svědčí o velmi těsné spolupráci představitelů školy a obce.

Obec vždy usilovala o to, aby škola měla dostatek školních pomůcek a též aby chudé školní děti nestrádaly. Významnou finanční pomocí byly různé nadace, nejdůležitější, o níž se školní kronika zmiňuje, byla Nadace Václava Mladého, která vznikla již v roce 1876. Z peněz této nadace se každé tři roky vyplácela částka (vzniklá z úroků) především chudým dětem. O tom, jak bude tato částka rozdělena, rozhodovali nejen učitelé, ale i členové místní školní rady.

Nejen škola žádala pomoc obce, ale i obec (a zem) školu potřebovaly. Citace ze zemského zákoníku zaslaná obecním představenstvem vrdovské škole v roce 1870:

„§13 Učitelé na obecných školách jsou povinni, aby mládež školní poučovali o tom, jak škodlivé jest hnízda ptačí vybírati a užitečné ptáky chytati a usmrcovati, aby jim zvláště před časem líhnutí připomínali to, co ten zákon o ochraně ptáků ustanovuje. A aby všelikým přestupkům zamezovali.“

V roce 1880 se usnesli zástupci obcí Vrdy, Bučice (Horní a Dolní) a Vlačice, že bude vystavěna škola, která by pojala všecky školní děti z těchto vsí. V únoru 1881 se začalo v nové školní budově vyučovat. Vrdo - bučická škola měla nejprve tři třídy a 307 žáků, v roce 1882 byla již čtyřtřídní a měla již 342 žáky.

Škola byla každoročně navštěvována okresním školním inspektorem, zmínky ve školní kronice jsou však velmi kusé, inspektorovo hodnocení obvykle není uváděno. Jedna z mála zpráv je z roku 1882. „Téhož dne propustil o své vůli o půl hodiny dříve ze školy, o čemž se školní inspektor jeda skrz Bučice, sám přesvědčil, o čemž dlouhý protokol sepsán byl....“

Škola od počátku svého vzniku navázala na tradici farních škol; každoročně se konaly štědrovečerní slavnosti, které si děti velmi oblíbily. Děti společně s učiteli vystrojili stromeček a děti samy obstaraly program; recitovaly, zpívaly, přehrávaly různé scénky, hrály na hudební nástroje. Tyto štědrovečerní slavnosti byly navštěvovány většinou obyvatel. U štědrovečerního stromku se dětem (zejména těm chudým) rozdávaly různé dárky věnované dobrodinci školy. Byly to boty, látky, kabáty atd........

V 80. letech minulého století rostl neustále počet obyvatel obce (díky také nově vzniklému bučickému cukrovaru) a tím pádem i počet školních dětí narůstal. Od 1. ledna 1884 byla vrdo - bučická škola rozšířena na pětitřídní, od 1. září 1895 na šestitřídní (to už měla přes 400 žáků!).

Školní prázdniny, jak vyplývá ze zápisů z těchto let, trvaly od počátku srpna do čtvrtiny září. Učitelé však od začátku školního roku obvykle neměli plné lavice, polní práce ještě na podzim pokračovaly, děti se jich samozřejmě účastnily. A tak si můžeme přečíst seznam z roku 1888: „Když docházka po skončení sklizně řepové značně začala se lepšiti, jmenovitě ve vyšších třídách, musela býti výuka z úřední moci zastavena.“ Objevovaly se totiž pravidelně epidemie neštovic a spalniček. Právě epidemiemi různých chorob byly školní děti sužovány nejvíce. Objevovaly se nejen neštovice a spalničky, ale i černý kašel, chřipka, záškrt (z vrdovské kroniky z roku 1866 se dočteme dokonce o epidemii cholery. Školní kronika obsahuje i smutné zprávy o počtu utonulých dětí, či zemřelých během roku na různé choroby. Naštěstí se však na počátku 90. let začalo s očkováním dětí, předešlo se tak především úmrtím menších dětí.

Jak bylo výše naznačeno, některé děti navštěvovaly školu jen po tu část roku, kdy nemusely pracovat na poli. Stávalo se však často, že některé rodiče svoje děti neposílali do školy vůbec. Svědčí o tom nejen stížnosti učitelů obci (viz výše), ale především počty dětí „školou povinných“ a počty dětí školu skutečně navštěvujících. Ve školní kronice jsou tato čísla každoročně uváděna. Např. zpráva z roku 1891: „Zapsáno 386 dítek na počátku, na konci 391 dítek z počtu 452 školou povinných.“ V roce 1898 se stav zlepšil. Z celého počtu 504 dětí školou povinných bylo na počátku roku přihlášeno do školy 470 dětí.

Místní školní rada byla velmi důležitým pojítkem mezí obcí a školou. Rozhodovala o finančních i věcných darech atd. Vzhledem k tomu, že nejvyšší představitelé obce byli obvykle i členy rady, byla tato spojitost většinou přímá. Naopak učitelé školy bývali často členy představenstva obce, (ve Vrdech byl jeden čas starostou pan řídící) a měli zde nezastupitelnou funkci, byli to lidé s určitým rozhledem a vzděláním, což bylo obci a její kultuře vždy ku prospěchu. Byli to také místní učitelé, kteří psali místní kroniku a zaznamenávali tak historii obce.

Válečná léta znamenala zvrat v životě obce i školy. Jak uvádí kronika obce, v roce 1914 byla v místní škole zřízena nemocnice a lazaret, vyučování bylo nejprve částečně, později úplně zastaveno. Velmi dojemný je zápis z roku 1915:

„Školní dítky sbíraly a sušily lístky jahodníkové a ostružinové, které měly vojínům v poli nahradit čaj. Sušené kopřivy sloužily ku zhotovení látek. Při ručních pracích dívky pletly pro vojíny kazajky, nátepníčky, nákolenice, ponožky, rukavice...“

Zápis z 20. let, ke kterému nelze cokoli dodávat:

„By školní dítky válečné události měly stále na paměti, zasazen na hřišti krvavý dub, který však uschnul, předzvěsti to pádu pyšného Rakouska.“

V roce 1920 byla po smrti pana Bohumila Kopáče, řídícího učitele, založena na návrh obecního představenstva nadace 2000 korun. Úroky z těchto peněz pak byly použity ve prospěch vdov a sirotků po učitelích, působících na této škole.

V roce 1921 byla při obecné škole zřízena trojtřídní měšťanská škola. O zřízení měšťanské školy usilovala obec již dlouho předtím. O tom, že její vznik byl potřebný, svědčí fakt, že v prvním roce vzniku bylo ke přijetí přihlášeno tolik dětí, že mnoho z nich nemohlo být přijato.

Od dvacátých let se traduje zvyk každoročních školních výstav. Děti, především dívky chtěly ukázat nejen svým rodičům, ale všem místním občanům, co během roku vytvořily. Tradice ženských ručních prací byla na naší škole velmi dlouhá. První učitelkou ženských ručních prací byla na naší škole paní Bohumila Hamerková, manželka pana řídícího.

V roce 1929 má škola 9 obecných tříd a 4 měšťanské třídy. Množství žáků však stará školní budova nemůže pojmout. Od 30. let se usiluje o novou školní budovu, vedení obce však na tyto potřeby příliš nereflektuje.

Přichází II. světová válka a starosti o novou školu se zákonitě dostávají do pozadí. Na škole se vyučuje do srpna roku 1944, kdy Němci školu obsadili a umístili zde německé děti, o měsíc později se zde místo dětí ubytují vojáci, kteří zde zůstali až do května 1945. Od září 1944 do března 1945 vrdovští žáci museli navštěvovat školu zbyslavskou, která však byla 12. 3.1945 zabrána pro německé uprchlíky. Dětem pak byly dávány jednou týdně domácí úkoly. V roce 1945 v místní škole pobývali vojáci ruského dělostřelectva.

Nutno dodat, že vrdovští páni učitelé patřili v době 1. a 2. světové války mezi uvědomělé obránce naší vlasti.

Po válce se začaly každoročně pořádat k různým výročím vystoupení žáků školy. Významným byl například večer o Boženě Němcové, kdy děti předčítaly z její tvorby, učitelé informovali o jejím životě.

Po roce 1948 se zápisy ve školní kronice nesou ve zcela pozměněném duchu, rozhodně ne příliš, dokumenty z této doby jsou spíše nic neříkající. Jedinou zajímavou zmínkou z let padesátých je zpráva o „manifestačním hledání mandelinek“, kterého se zúčastnila celá škola. Nic se však nenašlo.

Zpracovala Jana Nováková (Machková) jako seminární práci z dějin pedagogiky.